Hned na začátek Vám položím otázku. Jak oslavíte Yule, Kračůn či Midwinter? Co? O čem to mluvím? Jde o různé názvy Zimního slunovratu, tedy vlastně něco jako předchůdce Vánočních svátků. Ten letošní připadá na 21. prosince v 11:45 hod.
Pro většinu z nás je období kolem 21. prosince časem vánoc, adventu. V domácnostech vrcholí přípravy na svátky. Pojďte se na chvilku vydat do časů dávno minulých, kdy se věřilo v nadpřirozené bytosti a dokonce se uctívaly.
Lidé oslavovali slunovrat jako nástup delšího dne a kratší noci. Byla slavnost na přivítání příchodu blížícího se jara. Těšili se tak na brzkou úrodu a vítali boha Slunce. Zrození boha oslavovali půstem, dělali zvláštní obřady, při nichž byli vzhůru dlouho do noci, mnohdy až do východu slunce. Uctívali sluneční bohy, nosili jim dárky a tím si získávali jejich přízeň.
„Pokud nemáte ještě dáreček pro někoho blízkého, věnujte DÁRKOVOU POUKÁZKU.
Kdoví, třeba tím změníte život obdarovanému (na výběr: výklad, konzultace nebo elektronická kniha).“
Pro mnohé to byl začátek nového roku. A proč vlastně ne? Přichází světlo a teplo, životodárná energie se vrací, takže nový začátek se přímo nabízí.
Se zimním slunovratem se pojí ještě jedna zajímavost, kterou Vám prozradím. Nejdříve slunce zapadá již 13. prosince a ne až o slunovratu. Všichni jistě známe pranostiku: „Lucie noci upije“.
Víte, kde se vzala tradice vánočního stromečku? Kdysi si rodiny přinesly domů živý stromeček i s jeho elementární bytostí. Chtěly, aby se duch ohřál. Na stromek pak zavěsily zvonečky, aby se bytost mohla ozvat, samozřejmě i jídlo a dárečky. A co bylo umístěno na vrchol stromku? Pěticípá hvězda, která byla symbolem pěti elementů a uznáním přírodních zákonů.
Také pálení vánočního polena je dodnes v některých krajích tradicí. Poleno bylo vybráno právě za slunovratu a na štědrý den zapáleno. Předtím jej za doprovodu modliteb posypali solí, pokropili olejem a polili svařeným vínem. Na větvičky se dali šišky na ozdobu a přidala se přáníčka. Poleno pak hořelo celé svátky. Dnes se dává spíš ozdobené polínko se svíčkami na stůl jako vánoční dekorace.
Pálení ohňů na ochranu před zlými silami z podsvětí je dnes nahrazeno svíčkami, které nechybí v žádné dnešní domácnosti. I svíčky na svátečním stole mají svůj temnou minulost. Na koho plamen při štědrovečerní večeři ukázal, ten měl do roka zemřít.
Slavnostní večeře začínala za soumraku. Pán domu pronášel přípitek, který zajistil domu zdraví a blahobyt. Přizval také duše zemřelých předků. Na stole nechyběla jablka (zdraví), ořechy (hojnost), česnek (ochrana před zlým) a pečivo (sluneční koláč jako pocta bohu Slunce). Pečivo se rozlamovalo na tolik částí, kolik je členů domácnosti i se zemřelými.
Lidé také věřili, že v období mezi znovu narozením boha Slunce (nebo také Kručůna) od slunovratu do dnešních Tří králů jsou tenké hranice mezi světy. Ochranné ohně se stráží musely hořet celé noci, aby se do vesnice nedostali démoni, čerti, vlkodlaci, upíři a další nebezpečné bytosti.
Samozřejmě byly magické noci využívány i k věštbám. Některé známe doposud. Z jádra právě rozlousknutého ořechu se hádala budoucnost (zdravé jádro značí hojnost, nezdravé zase nemoc nebo přímo smrt). Myslím, že krájení jablíček se dodržuje snad v každé domácnosti doposud, taktéž odlévaní olova a pouštění lodiček ze skořápek ořechů. Panny nahlížely na vodní hladinu, aby spatřily své vyvolené. Z dvanácti osolených plátků cibule se věštilo počasí na celý rok. Slunečnímu božstvu bylo obětováno také zvíře, obvykle prase. Nepřipomíná Vám to naši víru ve zlaté prasátko?
Duše předků se prý mohly vrátit v různých formách, proto raději neznámé pocestné vždy v domě pohostili. Dodnes se v některých krajích prostírá o jedno místo pro neznámého příchozího. Duše se také mohly vtělovat do domácích zvířat. O půlnoci na slunovrat i zvířata mluvila lidskou řečí.
Dvanáct dní po slunovratu se také nesmělo obchodovat, těžce pracovat ani válčit. Posvátné svátky lásky a míru je potřeba respektovat a ctít. S příchodem křesťanství byly pohanské svátky vymazány. Tak slavíme místo zimního slunovratu Vánoce. Vánoce, tak, je známe dnes, si z původních tradic hodně odnesly. Jsou přece také svátku klidu, míru a lásky. Jen název bychom u slovanských předků asi těžko hledali. Slovo Vánoce pochází z německého „Weihnachten“- svatá noc.
Závěrem bych poradila vyzdobit si své domovy zelenou, červenou, bílou a zlatou nebo stříbrnou barvou (což už stejně děláte) a hlavně si užít hodně lásky, klidu a pohody! Nezáleží na tom, jakou máme víru nebo jak tyto svátky ve skutečnosti vznikly. Jak a kdy je oslavíme, záleží totiž jen a jen na nás samotných!
Přeji Vám nádherné vánoční svátky naplněné láskou
Dana Chara