Co má společného sebeláska, strach, syndrom oběti a zrcadlení?

Co má společného

sebeláska, strach, syndrom oběti a zrcadlení?

Možná si říkáte, že to jsou velmi odlišné pojmy a každý něco úplně jiného. A máte pravdu. Ale poslední dobou se stále častěji setkávám s tím, že všechny tyto pojmy spolu velmi úzce souvisí.

Strach

strachPřed nedávnem jsem se snažila vysvětlit své vlastní chování mé téměř dospělé dceři. Nechápala, proč se o ně bojím a hlavně měla pocit, že jim (jí i synovi) nevěřím. Dostaly jsme se až 4. kolene ženské rodové linie. Po detailní „pitvě“ povah jsme udělaly (ne)překvapivý závěr: Jeden povahový rys je stejný u všech žen v rodu. Jen si s ním každá naložila po svém. Jde o strach důvěřovat a z něj ledacos pramení.

Sebeláska

sebelaskaU některých žen se přetvořil v téměř nenávist lidí a neschopnost je přijmout jací jsou. Proč? Nedostatečná sebeúcta a sebeláska, strach ze zklamání (tak tomu předejdu tím, že raději nikomu nedůvěřovat, svěřovat se a ani se nijak vázat).

Syndrom oběti

syndrom-obetiMůže to mít až destruktivní následky. Projevuje se zloba, závist, pomluvy. Já nemám v životě nic zadarmo, tak proč ona nebo on ano? Je to nespravedlivé, já jsem to udělala stejně, ale já mám špatnou známku (nižší plat). Proč jsou na mě všichni zlí, pak se diví, že jsem na ně hnusná stejně.  Ale já za to nemůže, to se stalo samo (neudělala jsem to schválně, to byl on). Zjednodušeně řečeno z nedostatečné sebelásky se stává syndrom věčné oběti.

U jiných (třeba u mě) se strach důvěřovat projevil v totálním perfekcionismu. Pocit, že nic nemohu nikomu svěřit. Já si vše zařídím, udělám a namyslím sama. Bude to tak nejlepší, než se někoho spoléhat, než bych to vysvětlila, tak udělám sama a pořádně atd. Výsledek? Opět ztráta sebelásky, totální vyčerpání, žádný volný čas (a už vůbec ne pro sebe) a slza v oku (proč mi nikdo nepomůže?). Sama jsem každého, kdo chtěl pomoci, odehnala nebo přesvědčila, že to zvládnu sama.

Další verzí je (jak tomu říkám já) preventivní útok. Může jít o fyzický (kvůli maličkostem), častěji však psychický (osočování, výhrůžky, opět bez zjevného důvodu). Uvědomují si však tito lidé, že se to obrátí proti nim a lépe jim rozhodně nebude? Asi těžko, jinak by to nedělali.

Jistou formou tohoto typu jsou „všeználkové“ (všude byli, všechno ví lépe, o všem mají dokonalý přehled a hlavně ostatní jsou daleko hloupější). Tímto typem je i moje blízká příbuzná, ještě než měla vlastní dítě, tak mě poučovala, co dělám špatně u koupání, oblékání, výchově svých dětí). Říkala jsem si, že jí to vrátím, až se jí narodí miminko, neudělala jsem to. Ale popravdě řečeno, jednou jsem měla chuť jí malou sebrat.

Setkaly jsme se v létě, bylo parno (vybavte si loňské léto v tropických teplotách), vzduch stál a ona s kočárkem. Na tom není nic divného, ale její asi měsíční miminko mělo pletené teplé ponožky, oblečené do dlouhých rukávů a s čepičkou. Ležela v hlubokém kočárku, zakrytá dekou a krytkou kočárku. Jediné místo, kde se mohl alespoň při pohybu vířit vzduch (pod boudičkou), bylo zakryté plenkou a připevněno kolíčky. Chtělo se mi křičet za malou: „Pomoc, ona mě chce uvařit!“.

Zastavte se!

zastaveniProstě STOP, začněte se každý starat sám o sebeuvědomte si sebe i své hodnoty, cíle (opakuji své, ne někoho jiného), nehodnoťte, nesuďte. A pokud se to stane, je to normální, každý občas žárlí, závidí nebo si neodpustí kritiku, uvědomte si to a zastavte se. Posuďte situaci.

Co zrovna tomu člověku závidím, opravdu bych chtěl být v jeho kůži? Proč hodnotím někoho, udělal jsem jeho práci za něj? Vždy je potřeba si uvědomit tu konkrétní věc, vlastnost apod., která se mi líbí nebo naopak. Výsledek je jednoduchý: Co mi vadí na mě samotné nebo v čem jsem zanedbala sama sebe nebo co jsme si nedopřála? A jsme u principu zrcadlení.

To, co vidíme, slyšíme a hlavně jak to vnímáme je jen odrazen toho, co vysíláme.

Chce to hodně „tréninku“, abyste dokázali na celou věc podívat nezaujatě a nebrali si ani „výlevy“ ostatních osobně. Pak můžete jako klidný a nezávislý pozorovatel sledovat sám sebe, jak vlastně reagujete a vše zpětně analyzovat.

Zrcadlení

zrcadleniPřed pár dny jsem měla už ráno pocit, že si musím nasadit „ochranou vestu“ a intuice byla správná. Když jsem si večer analyzovala celý den, zjistila jsem, že se na mě stále někdo snažil házet své problémy, nesplněné sny, své nedostatky atd. Ráno mi sousedka během asi dvouminutového rozhovoru 3x zdůraznila, že jsem přibrala. Samozřejmě, že vím, že už nemám 20 deka i s postelí, ale 21. Nevadím mi to. Proč to řešila ona? Sama má pár kil navíc a evidentně jí její kila vadí, tak se to snažila přehodit na mě.

Odpoledne a noci jsem si „dopisovala“ s jedním svým bývalým partnerem. Po přečtení zprávy (jestli se tomu dá tak říkat, když už to přijde jako MMSka) jsem se přistihla, že jediné čeho lituji, je to, že jsem ho před pár týdny politovala. Marně jsem se snažila najít mezi hrubkami a urážkami původní smysl vět (pokud tam nějaký byl). Hrubost se stupňovala a mě nevěřícně spadla brada. Už několikrát jsem přemýšlela, zda chroničtí lháři opravdu tak věří „své pravdě“, že jí přednesou i člověku, kterého se týká. Pochopila bych, kdyby se tato verze ventilovala jen okolí, aby byl litován, byla mu nabídnuta pomoc nebo náruč (či jiná část lidského těla), ale proč to píše mě?!?

Co mu toto pomyslné zrcadlo řeklo? Co mu v životě chybí, jaké vlastnosti nemá na sobě rád a co by chtěl také dokázat. Nevím, zda si to někdy uvědomí nebo se bude dál utápět, litovat a obviňovat celý svět. Rozhodnutí je na něm.

Rozhodnutí je na každém z nás.

Přeji Vám, ať vyhrajete vnitřní boj sami nad sebou a začnete se mít konečně rádi.  Protože teprve, až začnete mít opravdu milovat sami sebe, tak, můžete milovat někoho jiného.

 

S láskou Dana Chara

Dana Kratochvílová
Miluji práci s energiemi, proto učím ostatní, jak málo mnohdy stačí k velkým změnám! Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře