Byl rok 2016 přelomový a kouzelný

nebo jste rádi, že je pryč?

Vykročili jsme do roku 2017, ale jak jste prožili ten předcházející rok? Proč se na to ptám? Připadá mi, že máme asi v národní povaze vše kritizovat a odsuzovat.

Jaký tedy byl ten předcházející rok?

Co nám přinesl, co nás naučil? Vzpomeňte si, kde jste byli před rokem, co jste dělali, jaké jste měli plány a sny? Šlo vše hladce a podle vašich představ? Pravděpodobně ne. Každý okamžik, každá situace nás má někam dovést, máme si něco pochopit. Občas jsou cestičky ke štěstí klikatější. Ruku na srdce, kdyby šlo vše dokonale a hladce, tak by nás to ani nebavilo.

Já jsem měla zajímavý rok a zdaleka vše nešlo, přesně tak, jak jsem si vysnila. V mnoha ohledech se vyskytla překážka, která vše trošku oddálila a posunula. Až po čase jsem pochopila proč to tak bylo. Vše má svůj důvod.

Již na začátku roku jsme měla velkolepé plány

Dopíšu svůj eBook „Magie pro šťastný život bez kompromisů“, rozjedu své „čarodějnické“ konzultace ve velkém, začnu pracovat na dalších projektech, v létě se již budeme koupat v našem biotopu a doma vše bude jako z katalogu o bydlení.

A realita?

Blížily se Katuščiny první narozeniny, byla a je neskutečně živé dítě, takže jsem kolikrát byla ráda, že stihnu alespoň ve dvě odpoledne začít vařit. Byla jsem trošku zoufalá, stále nechodila. To však neznamená, že se nepohybovala neskutečnou rychlostí. Ona se prostě kutálela, a když potřebovala změnit směr, tak se odrazila nohama v pozici mostu. Ani lézt se jí prostě nechtělo, občas to sice udělala, ale „kutulů“ systém byl stále rychlejší. Starší sourozenci si ze mě dělali legraci, že ji nebudu muset za dva roky ani vodit do školky, protože se prostě skutálí z kopce dolů.

To jsem ještě netušila, že mám být za „kutulů“ systém vděčná, mám stále ještě klid a vlastně dost času na vše. Během pár dní nezačala chodit, ale rovnou běhat a lézt do výšin a snad všude se dostala. Všechny návštěvy velmi brzy pochopily, že to u nás nikdy nebude jak v útulné klícce, a já jsem přestala další věci řešit. Ano, Katuška mě naučila znovu žít „tady a teď“, prostě si užívat přítomnosti.

Klienti, kteří chtěli konzultaci osobní a ne po internetu nebo telefonu (což také obvykle moc nejde, malá chce telefonovat místo mě a karty a kyvadlo jsou také její hračka) museli akceptovat mou „asistentku“. Během roku jsem to již vychytala a má své vlastní karty (různá pexesa) a dělá výklady také. Pokud chci předat dikšu nebo se „napojit“ do určitého momentu, tak mám čas maximálně dvě minuty, pak jsem malou odtažena. Prostě čas vypršel.

Po nocích jsem dopisovala elektronickou knihu a dodělávala pracovní sešit, aby byl smysl celé knihy kompletní. Toužila jsem, aby každý, kdo si eBook pořídí, byl navždy rád, že tak učinil. Prostě aby doslova měnil životy, psal nové kapitoly života každého v jeho soukromé knize. Po dlouhých měsících bylo hotovo, mé další „dítě“ bylo na světě.

Zbývala již technická stránka věci, ale pokud chcete s něčím pomoci nebo poradit, tak se to po půlnoci obvykle těžko realizuje. Naštěstí mám několik skvělých přátel, ochotných se mnou v noci chatovat a odpovídat na mé technické dotazy. Ještě jednou všem tímto děkuji za trpělivost a ochotu!

V červenci jsem eBook „Magie pro šťastný život“ dala se zatajeným dechem na webovky. Znovu jsem se nadechla snad až druhý den odpoledne, když jsem se nakoukla, zda někoho zaujal. Doufala jsem, že se na mě usměje první objednávka. Bylo již tam mnohem více a já zářila štěstím a radostí. A dosud mám neskutečnou radost z každé další a hlavně s reakcí a příběhů, které mi píšete.

Neuvěřitelnou radost mi udělaly i mé narozeniny. Trošku jsem se obávala kulatého čísla, ale nakonec jsem si řekla, že na svých 539 vypadám opravdu skvěle! To samozřejmě nebyl ten důvod. Dostalo se mi až neuvěřitelné množství gratulací a přání. Byly jich doslova stovky a každé bylo nádherné. Z této energie jsem čerpala ještě mnoho dní, stále dojatá a se slzami štěstí na krajíčku.

K dalším projektů jsem se nedostala, ale nebojte se, jsou v náčrtech v bloku a v mé hlavě. A až přijde ten správný čas, tak vykouknou na svět. Teď si prostě budu hrát, malovat, tančit a zpívat. S tím zpěvem to nebude na dlouho, fakt je to asi jediná věc, kterou opravdu neumím. Zatím se to Kačce líbí a zpívá se mnou, ale za pár měsíců pravděpodobně uslyším po třetí v životě větu: „Maminko, prosím, nezpívej!“. Ale vy si zpívejte dál!

 Vím, že rok 2016 byl pro mnoho z vás opravdu přelomový a plný zvratů

Vše se však ještě před odbitím poslední minuty roku ukázalo v pozitivním světle. Sama jsem si dala snad ten nejlepší dárek, odeslala jsem výpověď do firmy, se kterou jsem dlouhé roky spolupracovala. Věděla jsem několik let, že tam nemám proč být. Nic mi to nepřinášelo, naopak stahovalo mě to stále níž, fyzicky i psychicky. Pocit úlevy byl nepopsatelný.

Nebojte se udělat změny, nespoléhejte na „jistoty“.

Žijte TADY a TEĎ, vyplatí se to!

Ať je tedy ten rok 2017 pro Vás ten nejlepší a splníte si své sny (nebo k nim alespoň vykročíte správných směrem)!

Děkuji i Vám za společně strávený rok 2016!

S láskou Dana